Markéta Kolářová přistupuje k malbě jako k určitému druhu osvobozujícího rituálního aktu. Upřednostňuje mimovolnost asociací, které jí napovídají, jak se má obraz dále vyvíjet, tvarovat a kam patrně spěje. Každé započaté dílo je do jisté míry vždy novou objevitelskou misí. Figury se rodí z barevných skvrn nejasných obrysů, které vystupují z nerozlišitelné mediální hmoty, z chaosu náhodně se křížících pohybů, ze kterých se teprve postupně formují a osamostatňují (Patron II, 2020). Autorka tyto figurující se "přízraky" často přiznává právě ve fázi transformace, čímž zároveň zdůrazňuje výrazové vlastnosti samotného malířského média (Morana, 2020).

text: Petr Vaňous, k výstavě Ta Malba v Trafo Gallery