MIDSUMMER

Pro tvorbu Markéty Kolářové je charakteristické uvolněné malířské podání zvolených témat. Figury i krajinné motivy jsou abstrahovány v dynamické, gesticky formované tvary a rozestřené, lehce mlžnaté útvary. Výchozí je pro ni smyslová, tělesná a emocionální zkušenost, kterou zpracovává a přetváří v malířský výkon. (...)

Její nynější projekt nazvaný Midsummer odkazuje k oslavám slunovratu. K tajemné, kouzlem opředené noci letního slunovratu z 23. na 24. června. Je to noc před svátkem Jana Křtitele, jež však bývá asociována možná více s pohanskými obyčeji, neboť má svůj prapůvod v rituálních obřadech nejranějších lidských civilizací. Jsou to rituály spojující svět lidí se světem přírodních sil i nejrůznějších přírodně-spirituálních bytostí, víl, duchů i skřítků. V této noci se nám znovu připomíná cykličnost přírodních dějů, v nové podobě vystupuje jejich plodivá síla. Odtud je tato noc i oslavou lásky a její moci. Otevírá se zde svět magický a fantazijní, možná i trochu groteskní či bláznivý, někdy až karnevalový. Všechny tyto atributy můžeme vztáhnout na procesy lidského nevědomí. Je to čas vidin, snění, čas iracionální, zároveň však osvobozující a uvolňující.

Možná i proto má tato obrazová série tak zvláštně podvojný charakter. Vidíme, jak se lidská figura poměňuje v neurčité útvary, jež mají povahu málem až zdání. Nepevnost zjevu je výrazem proměnlivé skutečnosti. Viděné, faktické i zakoušené uvolňuje své hranice a prostupuje se navzájem. Imaginace vytváří nové jevy a zjevy. Zapomenuté skutečnosti se zpřítomňují, nové dosud nezjevné formy vystupují z hloubky a plují teď volně na hladině skutečnosti.

Figura je zpuštěna do svého vizuálního prostředí, je jeho součástí a zároveň jej i formuje. Sama pak hraje ještě svoji roli v mýtopoetickém vyprávění. Toto vyprávění však můžeme zachytit a fixovat jen nejasně a částečně, neboť i jeho základem je proměna a transformace podob. Před námi se tedy otevírá scéna, na níž se odehrávají snové a současně magické výjevy, rozumíme jim sice jen částečně, jejich smysl však můžeme vycítit, pokud se odevzdáme jejich moci a síle.

Tato fantazijní scéničnost není jen imaginativní, ale ovlivňuje i pracovní metody samotné, právě s ní totiž souvisí i velkorysost zvolených formátů. Můžeme takřka vstoupit do prostoru obrazu. Být jimi obklopeni a zakusit jejich atmosféru. Pohybovat se v jejich prostředí. Tato atmosférická a zároveň i fyzická zkušenost je pro pochopení maleb Markéty Kolářové velmi důležitá. Její obrazy jsou inscenovány a zároveň pro nás otevřeny. Imaginativní a fyzický pohyb je jejich přirozenou součástí. Působením těchto dvou pohybů vznikly a k těmto pohybům nás také vyzývají. Necháme-li se jimi vést, vstoupíme do jejich tajemných krajin. Zdali to budou krajiny obrazové, či krajiny našeho nitra nebude možná snadno rozlišit. Tak je to ale správně, podle toho "zmatení" totiž poznáme, že jsme dorazili na místo plné proměn. Nyní se zde můžeme setkat s figurami, jež jej obývají.

Kamil Nábělek