Obrazy Markéty Kolářové uvádí diváka do světa, kde se její imaginace a vlastní žitá zkušenost propojuje s kulturními a náboženskými odkazy dávných i současných civilizací. Postavy a tváře vznikají intuitivně a částečně i náhodou skrze experimentování s technikou a objevováním nových možností malířských postupů. Výsledkem jsou obrazy se silnou atmosférou, které diváka dokáží polapit

Inspirační rámec, ze kterého Kolářová čerpá je velmi široký. V názvech jejich děl i v názvech celých cyklů, se odkazuje na slovanskou, nordickou nebo obecně pohanskou mytologii i na křesťanské legendy, objevují se zde náměty známé z klasických literárních děl, nebo ty, které se staly součástí dnešní popkultury. Její obrazy ale netvoří jednoduché ilustrace k danému tématu. Kolářová spojuje jednotlivé prvky volně a vytváří svou vlastní vizi světa

Eklektický způsob, jakým pracuje s literárními, kulturními, náboženskými i uměleckými odkazy, se stává zřejmým při kontrastu starších prací s posledními obrazy. Ty vznikaly buď přímo v jihovýchodní Asii a nebo pod vlivem této cesty již v Praze. Kolářová není dokumentaristka ani antropoložka, nepracuje s přesnými skicami, které by na daném místě viděla. Podobně jako u slovanské mytologie si spíše na základě atmosféry daného místa, jednotlivých vizuálních prvků dochovaných dodnes a své vlastní imaginace vytváří, jak by lidé či mýtičtí hrdinové a hrdinky v této oblasti mohli vypadat. V obou případech se dostává skrze svá díla do světa, kdy duchovní a všední zdaleka nebyly tak odděleny jako dnes

Obrazy Markéty Kolářová mají často velmi silnou atmosféru, která v divákovi probouzí zvědavost zjistit, co se skrývá za zatřenými tvářemi na plátnech, či jaké příběhy se mezi postavami odehrávají. Chvílemi se zdá, že postavy mizí, splývají s pozadím, prolínají se mezi sebou a je tak na divákovi, jakou část obrazy zrovna objeví a jaký význam tak pro něho dílo bude mít. Tajemství a snad i určitou melancholii podporují i výraz tváří, které se nedívají na diváka ale jsou obráceny do sebe, ať již do svého vnitřního nebo do duchovního světa

K této atmosféře napomáhá i způsob práce s barvou a materiály, které Kolářová používá. Autorka neustále hledá nové možnosti práce s akrylem a olejem, způsoby jejich kombinace a někdy jde i proti zažitým pravidlům malby. Její obrazy tak vznikají z části intuitivně a skrze experimentování s možnostmi, které ji zvolené materiály nabízejí. Tak vznikly i nejnovější obrazy, které jsou akrylem malovány přímo na nešepsované plátno. Tato volba byla částečně ovlivněna tím, aby šla díla jednodušeji převézt do Evropy, autorka v této technice pokračuje i po návratu